Patří španělská strava ke světovému bohatství?

24.6.2008 00:00
Zdravá výživa

Na známém madridském náměstí Svaté Anny se turisté mohou utlouct po tenkých plátcích zralého sýra Manchego, studeném pečeném mase, uzené šunce a samozřejmě po smažených chobotničkách. Všechno na jídelním lístku se podává s obrovskými kusy bílé bagety a není to zrovna to, co by potěšilo vegetariány, ani toho, kdo dodržuje pravidlo pěti porcí ovoce a zeleniny denně, jak doporučují mnozí experti na zdravou výživu a zdravý životní styl, píše agentura Reuters.

"Miluju místní jídlo, i když je zásadě jíst pětkrát denně malé porce na hony vzdálené," říká osmadvacetiletá Britka Susie Goodallová s labužnickým výrazem v očích a sklenkou červeného vína v ruce. "Když si dáte v restauraci zeleninu, je opečená. Když si objednáte tomatový salát, dostanete sedm rajčat přelitých olejem."

Španělská vláda ovšem tvrdí, že to, co se označuje za středomořskou stravu, je neskonale dobré, zdravé a má takové historické kořeny, že by to mělo být propagováno na celém světě. Zahájila tažení, k němuž se připojily Itálie, Řecko a Maroko, aby přesvědčila UNESCO o tom, že středomořská strava by se měla dostat na seznam světového kulturního dědictví. "Španělsko přišlo s touto iniciativu, protože je přesvědčeno, že španělský kulinářský model si pro svou znamenitost takové ocenění UNESCO plně zaslouží," uvádí se v prohlášení španělského ministerstva zemědělství.

Pokud by Španělsko uspělo, středomořská strava by se mohla ocitnout na věhlasném a nesourodém seznamu kulturního dědictví třeba vedle mexického svátku Dne mrtvých nebo vynikající baletní školy Royal Ballet of Cambodia. Byl by to další nanejvýš ziskový marketingový tah, který by propagoval takové španělské produkty, jako jsou olivy, šunka a víno.

Středomořskou stravu snad nejlépe vystihuje definice pohyblivého svátku, opakované hostiny. Když britský šéfkuchař Rick Stein ve středomořských zemích natáčel televizní seriál o regionálních kuchyních, zařadil tam všechno od kebabů v jihovýchodním Turecku přes tádžíny, specialitu zemí Maghrebu, kuskus v Maroku až po solené tresky ve Španělsku.

Oldways, renomovaná nezisková organizace působící v oblasti výživy se sídlem v Bostonu, propaguje středomořskou stravu s tím, že je to "zlatý standard stravovacích návyků, které přispívají k dlouhému zdravému životu".

Nicméně doporučovaná dieta je založena na stravovacích tradicích Kréty, Řecka a jižní Itálie z doby kolem roku 1960, tedy z období, kdy míra chronických onemocnění tam byla nejnižší na světě a průměrná délka života patřila k nejvyšším, i když dosažitelnost lékařské péče byla omezená.

Oldways a další organizace propagují středomořskou stravu, pro niž jsou typické polyuretanové tuky, jako je olivový olej, spíše než máslo a margarin, mnoho luštěnin, zeleniny a nerafinovaných obilovin, určitá dávka ryb, menší podíl mléčných výrobků a malý podíl masa a cukru.

Pokud jde o maso, Španělsko je v tomto směru výjimkou. Na jídelních lístcích je ho tam nadbytek. Oblíbená jsou zejména vepřová žebírka, hovězí steaky a kuřecí prsíčka, obvykle podávané se smaženým brambůrky a miniaturními salátovými přílohami. Ryby jsou zpravidla spíše smažené než pečené.

Španělsko se možná i proto potýká s rostoucím problémem obezity. Její míra u dospělých se v posledním desetiletí zdvojnásobila a postihuje 14 procent populace. Přitom jedno ze tří španělských dětí je obézní nebo má nadváhu, což je spolu s Itálií a Řeckem nejvyšší míra v západní Evropě. Příčinou jsou takové faktory, jako je přejídání, stále pasivnější životní styl a rostoucí podíl polotovarů a sladkostí v dětské stravě. Španělské úřady se na to snaží reagovat například tím, že vláda požádala restaurace, aby podepsaly dobrovolný kodex, v němž se zavážou, že nebudou propagovat obrovské porce jídla, které stojí u zrodu přejídání.

Loni se stal výjimečný případ, kdy sociální odbor v severošpanělské Asturii odejmul z péče prarodičů desetiletého chlapce, který vážil 100 kilogramů a dědeček s babičkou nebyli s to zajistit, aby se trvale nepřejídal.

"Španělský problém s obezitou ale nijak nepodkopává snahu země získat pro svou tradiční kuchyni mezinárodní uznání," říká šéfkuchař Ferran Adriá, jehož restauraci El Bulli časopis Restaurant Magazin označil za nejlepší na světě. Podle jeho názoru je nepochybné, že italská, španělská, řecká a marocká kuchyně mají společnou kulturu, "jež je jednou z nejlepších na světě". "Kořeny obezity jsou ve výchově. Vařit zdravě je velmi jednoduché, ale potřebujete, aby vám někdo vysvětlil, jak na to," dodává Ferran Adriá.

Baskický šéfkuchař Juan Marí Arzak, jehož asturijská restaurace má tři prestižní michelinovské hvězdičky, rovněž podporuje snahu o získání ocenění UNESCO. Má za to, že by mělo být používáno a udělováno stejně jako ověření o původu, které je v Evropské unii uplatňováno od roku 1992 a říká spotřebitelům, že takto označené zboží má určité stanovené standardy a pochází z regionů, jejichž výrobci mají nezbytné know-how a tudíž vědí, jak na to.

Pokud středomořská kuchyně dostane ocenění UNESCO, bude to podle Arzaka bezpochyby znamenat, že je lepší než jiné. "Když dostanete Nobelovu cenu, tak je to proto, že jste si ji zasloužil."

Zdroj: ČTK

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

"polyuretanové" tuky? Skutečně?
Bobo  |  25.6.2008 17:55

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *