Výživa při hypertenzi

13.9.2005 00:00
Zdravá výživa

Vysoký krevní tlak je podle definice Světové zdravotnické organizace vymezen hodnotami: hraniční je u systolického 141-159 mm Hg, u diastolického 91-94. Hypertenze u systolického 160 a výše a diastolického 95 a výše. Je známo, že rozvoj hypertenze je ovlivněn životními a pracovními zvyklostmi, fyzickou i duševní aktivitou a výživou. Před užitím farmakologické léčby, a to zejména u stavů hraničních, je vhodné pokusit se snížit nebo stabilizovat krevní tlak mj. úpravou diety. To ovšem neznamená, že po zahájení farmakologické terapie by léčebná dieta měla být opuštěna.

Dieta by se měla zaměřit na snížení tělesné hmotnosti. Z minerálů je zapotřebí snížit příjem sodíku a zvýšit naopak příjem draslíku. Doporučuje se dbát o snížení příjmu nasycených mastných kyselin a zvýšený přísun mastných kyselin nenasycených. Hlasy, že vliv skladby mastných kyselin na hypertenzi není definitivně dokázán, mohou mít sice pravdu, ale pouze akademickou, protože mastné kyseliny, tuky, mají mnoho společného s obezitou i s aterosklerózou, která je častou nemocí hypertoniků a kvůli níž vlastně věnujeme hypertenzi tolik pozornosti.

S výjimkou mimořádných fyzických výkonů v horkém prostředí a při vysokém pocení není zdůvodnitelná potřeba solení potravy. (Někdo má zkušenosti s tzv. solnou horečkou při ztrátě soli pocením, například u dětí na letní dovolené, jiní to popírají.) Solení, přisolování a zejména přesolování bývá většinou zbytečným návykem, někdy se svádí na geneticky zakódovanou odhchylku a potřebu. Při mírném omezení příjmu soli u pacientů s hraničním krevním tlakem jde o sestup z hodnot například 10 a více g denně na množství 5 až 7,5 g soli denně. To znamená prakticky možnost potravu vařit jako obvykle ve slané vodě nebo s přídavkem soli, ale již bez dalšího dosolování a s vyloučením solených konzerv, solených bramborových lupínků, solených arašidů, uzenin apod. Při potřebě podstatného omezení sodíku se sníží příjem soli na 2,5 g za den, a to vyloučením soli při vaření, vyloučením soleného pečiva a výběrem zeleniny, která má méně soli. Také je nutno omezit v dietě maso a mléčné výrobky. Nehodí se některá zelenina, například zelí, karotka, špenát ani celer. Zvýšeným přívodem draslíku se rozumí dosažení až asi 7 g denně z běžných 2 až 6 g. Hodí se toho dosáhnout vysokou konzumací ovoce a zeleniny, ne však té, která obsahuje mnoho sodíku.

Obezitu je nutno léčit energeticky chudou dietou, ukázněností v dodržování stravovacího režimu a výdejem energie pohybem. Je známo z řady studií, že vztah tělesné hmotnosti a výše krevního tlaku spolu souvisejí tak, že pokles hmotnosti se odráží zákonitě v poklesu tlaku. Přesto tento postup nebývá příliš úspěšný, protože se jen nemnohým pacientům podaří významně snížit hmotnost.

Z tuků se doporučuje dávat přednost těm, které mají nenasycené mastné kyseliny. Ty dělíme na mononenasycené (monoenové), tj. s jednou dvojnou vazbou mezi uhlíky a na polynenasycené (polyenové) ? se dvěma a více dvojnými vazbami. Nasycené mastné kyseliny mají mezi uhlíky jednoduché vazby. Kromě těchto pojmů si připomeňme cis-mastné kyseliny a trans-mastné kyseliny, tj. mastné kyseliny s dvojnými vazbami mezi uhlíky, které se liší navzájem pootočením vodíků. Nenasycené mastné kyseliny získáme hlavně z olejů (slunečnicového, z kukuřičných klíčků, sójového, z rybího tuku a masa aj). Zdrojem nasycených mastných kyselin je například máslo a kokosový tuk. Ač cholesterol není dáván do přímé souvislosti s krevním tlakem, omezíme jeho příjem především jako prevenci možného rozvoje aterosklerózy, která osoby s vysokým tlakem ohrožuje.

V posledních letech se hovoří v souvislosti s doporučovanou dietou a propagací rostlinných olejů o tom, že trans-mastné kyseliny mohou vést k ateroskleróze. Názory nejsou jednotné. V USA se považuje normální příjem trans-mastných kyselin za nepodstatný. V Anglii jsou opatrnější a doporučují nepřekročit jejich dávku denně ve výši 5 g. V praxi to znamená omezit příjem potravin, v nichž se v přírodě vyskytují: maso přežvýkavců, hrách, špenát, salát, máslo. Nejvíce jich člověk získává z vysoce ztužených olejů. Tvrdé margariny jich obsahují asi 24 %. Polotuhé asi 16 % a máslo méně než 2 až více než 8 %. Rostlinné oleje neztužené hydrogenací nemají s výjimkou řepkového transmastné kyseliny.

Je velmi pravděpodobné, že brzy nebudou tyto informace platit, protože probíhá intenzivní výzkum a příprava nových technologií, které trans-mastné kyseliny ve výrobcích omezí.

Zdroj: Medicína 1999/9

Přidat komentář

 
* *