Alternativní soli ve výživě

V závislosti na geografických podmínkách se jako hlavní zdroj NaCl používá sůl kamenná (těží se v solných dolech, pro konzumaci je často jodidována s cílem prevence onemocnění štítné žlázy), mořská (získává se odpařováním mořské vody) nebo z různých jiných přírodních zdrojů NaCl (například himalájská sůl).

Jako lepší alternativa kuchyňské soli je někdy propagována mořská sůl. Vyznačuje se výraznější chutí než průmyslově vyráběný NaCl a často je ochucována bylinkami a dalšími aditivy. Historicky se logicky používala v přímořských oblastech a do vnitrozemí ?se komplikovaně importovala, proto byla ceněným vývozním artiklem. V Číně a Indii byla mořská sůl až do 20. století prakticky jediným zdrojem soli a po celou historii představovala významný zdroj příjmů pro stát. Mořská sůl se vyrábí odpařováním mořské vody a separací kompletního spektra minerálních látek po krystalizaci. Její složení se tedy liší od průmyslově vyráběné kuchyňské soli především vyšší koncentrací hořčíku a síranů. NaCl tvoří 68,7 % hmotnostních, chlorid hořečnatý 14,3 %, síran sodný (tzv. Glauberova sůl) 11,4 %, chlorid vápenatý 2,9 %, dále je obsaženo menší množství draslíku a vápníku ve formě různých solí ?a jód. Složení mořské soli je závislé na místě původu a salinitě vody. Rizikem je možná kontaminace mořské vody odpadními látkami, především mikroplasty a těžkými kovy.

Pro vyšší obsah minerálních látek a přírodní původ bývá za zdravější alternativu kuchyňské soli považována také himalájská sůl (halit). Přítomnost minerální soli v hornině v indickém Pandžábu byla údajně odhalena Alexadrem Velikým již kolem roku 326 př. n. l. a písemné záznamy o těžbě byly zaznamenány počátkem 13. století. Chemické složení se mírně liší ?od kuchyňské soli průmyslově vyráběné, a to především v obsahu příměsi dalších minerálních látek. NaCl tvoří 97-98 %, s výjimkou kohatské a khallarské soli, jež obsahuje 92 %, ?resp. 84 % NaCl. Himalájská sůl dále obsahuje relativně malá množství dalších minerálních látek, v objemu ve zlomcích denních doporučených dávek (DDD), tedy zanedbatelná množství vápníku, hořčíku a draslíku. Charakteristickou růžovou barvu dává himalájské soli železo (2,4-11,6 mg/g soli), a vzhledem k DDD 14 mg pro železo je tak jeho vhodným zdrojem. Používáním himalájské soli místo běžné průmyslově zpracované kuchyňské soli nezískáme navíc významná množství látek užitečných ani škodlivých. Problémem je nízký obsah jódu v halitu, který naopak získáváme v upravené soli kuchyňské. Dalším zdravotním rizikem je možná kontaminace mikroplasty, které se uvolňují při erozi třecích ploch plastových mlýnů, neboť ty jsou používány proto, aby při hrubém mletí vynikla růžová barva himalájské soli.

Doc. MUDr. Pavel Těšínský?vedoucí lékař Jednotky intenzivní metabolické péče ve FN Královské Vinohrady
předseda Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČLS JEP

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama