Reklama

Šamanské bubnování

Základními nástroji pro vstup do šamanského stavu vědomí (ŠSV) jsou buben a chřestidlo. Šaman se většinou omezuje na použití vlastního bubnu a chřestidla k vyvolání a udržení se v ŠSV, tím pádem jeho podvědomí automaticky spojuje jejich zvuk se seriózní šamanskou prací.

První monotónní a vytrvalé dunění bubnu a chřestidla, které je pevně spojeno s předchozím ŠSV, se stává pro šamanův mozek signálem pro návrat do ŠSV. Zkušenému šamanovi tudíž stačí jen pár minut dobře známého chřestění či bubnování a vstupuje do lehkého transu, v němž provádí svoji práci.

Opakující se dunění bubnu je obvykle zásadní podmínkou pro vykonání šamanského úkolu v ŠSV. Sibiřští šamani tedy mají dobrý důvod k tomu, aby občas mluvili o svém bubnu jako o „koni“ nebo „lodi“, na nichž jsou transportováni do Dolního či Horního světa. Pravidelné monotónní tlučení na buben působí jako nosná vlna; napřed pomůže šamanovi vstoupit do ŠSV a pak ho udržuje na jeho pouti.

Laboratorní výzkumy A. Nehera prokázaly, že bubnování vytváří změny v centrálním nervovém systému. Rytmická stimulace působí na elektrickou aktivitu v „mnoha smyslových a pohybových oblastech mozku, které obvykle nejsou v činnosti, a to skrze jejich spojení se stimulovanou smyslovou oblastí.“

Zdá se, že to částečně souvisí s faktem, že jediný úder na buben v sobě obsahuje mnoho zvukových frekvencí, a v důsledku toho současně přenáší impulsy různými nervovými drahami v mozku. Údery na buben mají mimo to většinou nízkou frekvenci, což znamená, že do mozku může být pomocí úderů přeneseno více energie než zvukovými podněty vysoké frekvence.  

Reklama

Je to možné díky tomu, jak tvrdí Neher, že „sluchové receptory nízkých frekvencí jsou více odolné proti poškození než jemné receptory vysokých frekvencí, a navíc než tyto receptory pocítí bolest, vydrží vyšší amplitudy zvuku“. 

Nedávné výzkumy šamanských obřadních tanců mezi sališskými indiány ze severozápadního pobřeží USA potvrzují a rozšiřují Neherovy závěry ohledně toho, že rytmické bubnování navozuje změněné stavy vědomí. Jilek a Ormestad zjistili, že při iniciačních procesech se frekvence úderu na buben pohybuje v kmitočtovém pásmu vln théta EEG (od čtyř do sedmi cyklů za sekundu) a k tomu bubeníci používají buben z jelení kůže. Jak poznamenává Jilek, „toto kmitočtové pásmo je pro navozování stavů transu považováno za nejúčinnější“.

Existuje naděje, že takové výzkumy nakonec budou doplněny i měřením EEG šamana, který právě koná svou práci v ŠSV. Povedou nejspíše ke zjištění, že ŠSV běžně zahrnuje úroveň théta i hlubší úroveň alfa.

Zvuk šamanova chřestidla stimuluje v mozku nervové dráhy vyšších frekvencí než buben, čímž zesiluje tlučení na buben a dále umocňuje celkový zvukový efekt. Co se týče vyšších frekvencí, zvuk většiny chřestidel má dostatečně nízkou amplitudu, než aby působil bolest ve sluchových receptorech.

I když šaman vstupující do ŠSV může tlouct na buben sám, ke svému plnému vstupu do ŠSV potřebuje pomocníka, který tento úkol převezme (jak je to běžné mezi sibiřskými Tunguzy), a tak šamana udržuje ve změněném stavu vědomí. 

Alternativní tunguzskou technikou je, že veškeré bubnování obstarává pomocník, včetně doby, než šaman vstoupí do ŠSV. Této metodě dávám přednost i já, poněvadž jinak může fyzická námaha při bubnování rušit můj přechod do ŠSV. Nicméně šaman může korigovat rychlost bubnování, protože pouze on cítí, jaké tempo je to správné. V technice, kterou jsem si osvojil, sám chřestím chřestidlem a po typicky pomalém počátečním tempu zrychluji až na frekvenci, kterou potřebuji. Zvuk chřestidla udává rytmus bubeníkovi, ale také doplňuje zvukový efekt bubnu o tóny s vyšší frekvencí. Když šaman s použitím této techniky konečně vstoupí do ŠSV, není již nadále schopen třást chřestidlem, takže je poté veškerá práce na bubeníkovi, jenž bubnuje v tempu, ve kterém naposled chřestidlo slyšel. 

Pokud tunguzský asistent bubnuje sám, šaman vůbec chřestidlo nepoužívá. Místo toho navodí správné tempo tancem a rytmem cinkání zvonečků a kovových ozdob, které má připevněné na oděvu. S jejich pomocí vede buben a doplňuje jeho zvuk o vyšší frekvence.Tato technika vnáší do šamanova nervového systému i prvek tělesných pohybů, který se dobře doplňuje se zvukem. Neboť jak poznamenává Širokogorov, „(...) tanec je částečně vyvoláván nezbytností vyluzovat rytmické zvuky“.

Zdroj: Michael Harner - Cesta šamana, nakladatelství DharmaGaia

Reklama

Komentáře

! (Út, 21. 2. 2012 - 09:02)
Myslím si, že nějaký takový šaman s bubnem by se dobře uživil v parlamentu, aby burcoval k bdělosti naše "nejlepší z nejlepších".
!!!! (Út, 21. 2. 2012 - 09:02)
Myslím si, že nějaký...dobrý nápad, jen jestli nejsou bdělí až moc, abysme na ně nevytáhli košťata a nebo neotvírali okna.
! (Út, 21. 2. 2012 - 10:02)
Jó a vzbudí Šláfnberka a něco se mu stane a kdo to bude uklízet!
czechrapsind xD (Čt, 23. 2. 2012 - 01:02)
Potvrzeno v TV. Zdroj uvádím http://www.youtube.com/watch?v=DMUAAwDRhK0
Johny (Pá, 2. 3. 2012 - 16:03)
Pokud vím, tak větší energie je přenášena vyššími frekvencemi (při konstantní amplitudě), to platí pro vzduch stejně jako pro éter, kterým se šíří elmagn. vlny. Jinak co k tomu dodat? Jde o postup, jak se dá také dostat do astrálního světa. Se všemi úskalími - kdo je dobrý a čistý, má kladné prožitky, kdo je zlý, má pekelné prožitky. Duše je přitahována k frekvenčně totožným oblastem astrálního světa. Astrální svět by nás zajímat neměl, ale spojení s Bohem (VESMÍRNÝM VĚDOMÍM), to už je jiná káva.
Pro Johnyho (Po, 5. 3. 2012 - 09:03)
S první větou souhlasím, s vyšší frekvencí energie vlnění opravdu roste, dokonce s jeho druhou mocninou. Ale co ty ostatní bláboly?
Reklama