Za odpůrce hovořil doktor Ian Taylor coby vědecko-
politický poradce hnutí Greenpeace; proti němu stál Clive
Rainbird za společnost AgrEvo, která geneticky modifikované
potraviny, jejich vznik a využití podporuje.


Otázky zněly: Potřebujeme geneticky modifikované potraviny?
Jaké dopady na lidské zdraví bude mít jejich konzumace? Měly by
takové potraviny procházet klinickými zkouškami? Některé rostliny
jsou geneticky upraveny tak, aby byly odolné i proti velmi silným
pesticidům - bude užívání těchto pesticidů škodit životnímu
prostředí? Bude pyl z geneticky modifikovaných rostlin opylovat
jiné rostliny a tvořit tak "superrostliny"? Je rozumné přímo
manipulovat geny, například vkládat živočišné nebo bakteriální
geny do rostlin, místo toho, abychom nechali přírodu, ať dělá, co
umí?


Postoj, který zastává Greenpeace je jasný:

"Geneticky modifikované potraviny jednak nepotřebujeme a
jednak se v průzkumech veřejného mínění čím dál tím průkazněji
objevuje, že si je nepřeje ani veřejnost. Argument, že je třeba
geneticky upravovat potraviny, aby se najedli hladovějící,
neobstojí, protože na světě je jídla dostatek - je to chudoba a
nerovnost, kvůli které někteří lidé nemají dost jídla. Pokud jde
o dopady na lidské zdraví, existuje neuvěřitelně hluboká vědecká
neznalost a nejistota, co z dlouhodobého hlediska způsobí
zařazení geneticky modifikovaných plodin do potravního řetězce.


Už nyní se objevují případy, kdy soja modifikovaná genem para
ořechů vyvolávala alergické reakce a musela být stažena z
prodeje. Dalším problematickým aspektem je možná resistence na
antibiotika.


V současnosti se všechny farmaceutické produkty podrobují
rozsáhlým klinickým testům, protože veřejnost je znepokojena
možnými negativními vedlejšími účinky. Nepříznivé účinky
geneticky modifikovaných potravin zdá se lidi tolik
neznepokojují, přestože každý z nás za život zkonzumuje jen
relativně malé množství léků ve srovnání s potravinami.


Co se týče pesticidů, je třeba si uvědomit, že
širokospektrální prostředky jsou schopné zahubit cokoli, co na
poli vyroste. Zemědělec je proto nepoužije, protože by riskoval,
že zničí i svou úrodu. Ale pokud bude mít rostliny odolné vůči
herbicidním a pesticidním prostředkům, klidně je použije, protože
mu na poli zůstane jen rostlina, kterou chce pěstovat. Tím ovšem
zahubí živočichy, kteří jsou závislí na těchto z jeho hlediska
plevelných rostlinách. A to je jen jeden aspekt. Odpověď na
otázku, zda je možné opylení geneticky nemodifikovaných rostlin,
je jasná - ano. Existují zprávy, podle nichž u k tomuto jevu
dochází, například v Kanadě nebo Mexiku.


Lze jednoznačně říci, že uvolňování geneticky modifikovaných
rostlin do potravního řetězce a životního prostředí má ohromný
potenciál nepředvídatelných vedlejších reakcí. Jsou dobře známy
katastrofální případy, kdy se do životního prostředí uměle přidal
živočich, jenž tam původně nepatřil - králíci v Austrálii mluví
za vše, stejně jako jistý druh ryby ve Viktoriině jezeře. A v
tomto případě si zahráváme s nesmírně nevypočitatelnou
technologií."



Na opačné straně názorového spektra stojí společnost AgrEvo,
která geneticky modifikované potraviny rozhodně hájí:


"Abychom zachovali přírodní biodiversitu a zároveň umožnili
zemědělcům produkovat dostatek potravin, potřebujeme přijmout
technologie genetického modifikování, jež umožní zvýšit
zemědělskou produkci bez současného zvýšení cen. Geneticky
modifikované potraviny by mohly růst i na méně úrodné půdě a
tudíž nebude nutné dále ničit primární přirozené prostředí. S
jejich pomocí budeme schopni dosahovat vyšších výnosů na menší
rozloze zemědělské půdy. Pokud jde o bezpečnost těchto produktů -
všechny byly, jsou a budou předmětem přísných regulačních
pravidel, což znamená, že bychom mohli mít větší důvěru v
geneticky modifikované potraviny než v normální, protože ty
zdaleka nejsou předmětem tak důkladného zkoumání.


Klinické zkoušky nejsou vyloučené v případě, že by šlo o
produkt určený k přímé spotřebě. Je ovšem třeba si uvědomit, že
geneticky modifikované potraviny jsou naprosto odlišné od
farmaceutických produktů určených k zabíjení mikroorganismů
a/nebo k přímému působení na lidské tělo. Geneticky modifikované
plodiny jsou stejné jako geneticky neupravené rostliny, s
výjimkou jednoho nebo dvou z celkového počtu 50.000 až 70.000
genů. Proto není důvod zařazovat tyto potraviny do stejné
kategorie, jako vysoce návykové léky.


Termín 'velmi silné pesticidy' je zavádějící, protože
vzbuzuje dojem, jako by měly mnohem větší dopad na přírodu a
přírodní prostředí. Není to pravda, obvykle nejsou o mnoho
silnější než prostředky, které nahrazují. Jsou jen dokonalejší a
v poslední době dokonce i biologicky odbouratelné, takže
nezůstávají v půdě.


Pokud jde o umísťování takzvaných cizích genů do rostlin -
téměř totožné geny, které byly objeveny v rostlinách a
živočiších, dokazují jejich společné dědictví z dob evoluce a
naznačují, že existují přirozené mechanismy, které přenášejí geny
mezi nepříbuznými druhy. Veřejnost by si ale měla být jistá, že
veškerý výzkum v tomto ohledu podléhá přísným regulačním
mechanismům, které berou v úvahu nejen bezpečnostní, ale také
etické aspekty vztahující se jak k lidskému zdraví, tak k
životnímu prostředí."


Zdroj: ČTK