Přes internet se nacházejí potomci anonymních dárců spermií

Internetovou stránku www.donorisblingregistry.com zřídila v roce 2003 Wendy Kramerová z města Nederland v americkém Coloradu pro svého syna Ryana, kterého zajímal jeho skutečný původ. Letos v září se na stránky, které mohou pomoci odhalit genetickou minulost i nečekané příbuzné, zaregistrovalo přes 22.300 lidí.


"Lidé jsou zvědaví a přihlásí se na stránku s tím, že možná mají někde bratra. A pak zjistí - ty jo, mám jich 22," řekla nedávno novinářům Kramerová. Protože všechny údaje v jejím registru jsou dobrovolné, je možné, že skutečné počty mohou být ještě vyšší.
Ve Spojených státech, na rozdíl od mnoha zemí, kde je anonymní dárcovství tohoto typu zakázané, je možné dárce spermií identifikovat pouze podle číselného kódu. I ty byly původně tajné, internet je ale přesně tím místem, kde si lidé s podobnou minulostí mohou porovnat své údaje či znalosti a jejich propojením dojít k neočekávaným zjištěním. V počátcích dárcovství byli dárci hlavně muži, často studenti lékařských fakult, v současnosti eviduje Kramerová na svých stránkách i anonymní dárkyně vajíček. Ke zjištění příbuzných přitom stačí znát číslo dárce a banku, která byla použita.


Studentem medicíny byl s velkou pravděpodobností i Dárce 66, jehož potomci před časem vytvořili klub pojmenovaný na jeho počest. O svém otci ví jen několik detailů, například, že je s velkou pravděpodobností modrooký a světlovlasý, že pět let studoval vysokou školu a v současnosti pracuje jako asistent na chirurgii v Denveru v Coloradu.


"Neumím popsat, jak úžasné bylo, když jsem si Dárce 66 vyhledala a objevila Rebeccu Baldwinovou a její dvojče Erin, obě o pět let starší než můj Justin," vypráví Sussane Senková, čtyřiapadesátiletá žena, která se s manželem před 18 lety rozhodla pro umělé oplodnění od anonymního dárce. Když bylo synovi Justinovi 15 let, řekli mu pravdu. Na stránku, kde bylo možné najít další sourozence, ale "zabrousili" až o tři roky později. Dnes se celkem šest potomků Dárce 66 i s rodiči schází několikrát do roka. Vědí navíc, že kdesi v USA žije dalších šest dětí se stejným biologickým otcem.


Jedním z dárců, který vystoupil z anonymity, je Todd Whitehurst. Své sperma daroval před lety jako student medicíny ve Stratfordu. Odpověděl tehdy na inzerát ve školních novinách. Dnes říká, že cílem bylo získat pár dolarů a pocit, že někomu neznámému pomohl. Dnes už zná sedm svých dětí a rozhodl se s nimi setkat. "Vím, že mnoho dárců se se svými potomky setkat nechce. Nechápu to, mně to přijde jako úžasná možnost," vysvětluje.


"Znám sourozence, kteří spolu končili vysokou školu a nevěděli, že jsou příbuzní," vypravuje Kramerová. Stránka na internetu vyrostla z diskusní skupiny založené o tři roky dříve, ta však měla jen malý úspěch. Pak projevila zájem americká média, o pokusu široce informovala a na web se začaly hlásit tisíce lidí.


Pro Ryana Kramera, který celou věc svou zvědavostí nastartoval, však projekt přinesl zklamání. Kramerovým se sice po třech letech ozvala matka dvou dívek, které mají stejného dárce. Žena však kategoricky setkání polovičních sourozenců odmítla s tím, že před dcerami historii jejich početí tajila a tají.


Doktor Martin Langley z Laboratoře asistované reprodukce v texaském Bedfordu poznamenal, že jako příklad složitosti vznikající situace může sloužit anonymní dárkyně vajíčka, která za dvouleté období odevzdala tucet svých vajíček. V jejím dostupném okolí tak nyní žije dvanáct přibližně stejně starých lidí, kteří mají polovinu genů společných a bez internetu by o sobě neměli ani tušení.
Vědecké zkoumání problematiky, na kterém se Kramerová a její stránka podílely, přitom vedlo ke zjištění, že takoví sourozenci - pokud se najdou - si k sobě většinou vypěstují pozitivní a intenzivní vztah. Problémem však podle vědců může být postupná ztráta anonymity dárců, což může po letech vést k negativním a možná i právním komplikacím. Kritici praxe anonymního umělého oplodnění navíc upozorňují na možnost setkání a například sňatku dvou sourozenců, kteří o sobě nevědí.


Zdroj: ČTK