Když vás babička varovala, že slazené koláče před jídlem vám "zkazí" večeři, věděla, o čem mluví. Její vysvětlení by sice možná chemika neuspokojilo, avšak stejně jako v případě mnoha tradičních axiomů, počínaje Mojžíšovým zákonem o košer jídle a o oddělení při kuchyňském zpracování, jsou taková pravidla založena na letech pokusů a omylů a málokdy jsou neplatná. Většina moderních výzkumů opírajících se o kombinaci potravy je jen rozpracovanou verzí toho, co babička považovala za jisté.
Cukr jakéhokoliv druhu - přírodní cukry, jako je med a ovocný cukr (fruktóza), stejně jako rafinovaný bílý cukr (sacharóza) - má tendenci blokovat sekreci žaludečních šťáv a má tlumicí účinky na přirozenou schopnost žaludku stahovat se. Jednoduché cukry nejsou tráveny v ústech jako obilniny, ani v žaludku jako maso zvířat. Pokud jsou konzumovány odděleně, procházejí rychle žaludkem do tenkého střeva.
Jsou-li tyto cukry konzumovány společně s dalšími poživatinami - například s masem a chlebem v podobě sendviče - jsou na určitou dobu podrženy v žaludku. Cukr zastoupený v chlebu a coca-cole tak podstupuje na jistý čas účinky trávicího procesu. Zatímco žaludek zpracovává živočišnou bílkovinu a rafinovaný škrob z chleba přídavek cukru prakticky zaručuje rychlé kvašení kyselin v podmínkách teploty a vlhkostí panujících v žaludku.
Jedna kostka cukru v kávě po konzumaci sendviče je dostatečným množstvím pro docíleni kvašení v žaludku. Jedna sklenice sodovky vypitá při pojídání hamburgeru je dostatečnou dávkou k přeměně žaludku v destilační přístroj. Cukr v obilninách - ať jsou již zakoupeny slazené nebo jsou přislazeny doma - téměř jistě zaručuje kvašení kyselin.
V počátcích našeho světa byly přírodní zákony respektovány, i pokud šlo o přijímání kombinované stravy. U ptáků je dodnes pozorována konzumace hmyzu v jedné části dne a semen v části jiné. I jiní živočichové mají sklony konzumovat v určitou dobu jeden druh potravy. Masožravá zvířata přijímají bílkoviny v syrovém a neupraveném stavu.
V Orientu je tradicí konzumovat poživatiny skupiny jang před poživatinami skupiny jin. Polévka miso (kvašený sójový protein skupiny jang) je servírována k snídani, syrové ryby (další protein skupiny jang) na začátku hlavního jídla. Pak přichází na řadu rýže (která je přechodem mezi skupinou jang a jin) a zelenina, která patří d skupiny jin. Pokud zasednete ke stolu v tradicionalistické japonské rodině a porušíte toto pořadí, vaši spolustolovnici (pokud jsou vašimi přáteli) vás zdvořile, ale pevně opraví.
Zákony dodržované ortodoxními Židy zakazují mnohé kombinace v jednom jídle, zvláště maso. s mléčnými výrobky. Oddělené používání určitého nádobí pro maso a pro mléčné výrobky toto tabu ještě zdůrazňuje.
Člověk se záhy dověděl, jak mohou nevhodné kombinace jídel zapůsobit na organismus. Pokud přírodní lidé pocítili bolesti žaludku po kombinaci syrového ovoce se zrninami nebo medu s ovesnou kaší, nesahali po tabletkách. Pochopili, že se takto stravovat nemají. Když se rozšířilo přejídání, došlo k jeho zapovězení náboženskými přikázáními. Obžerství patří v mnoha náboženstvích mezi hlavní hříchy. Neexistují však specifická náboženská přikázání nebo varování ohledně rafinovaného cukru, protože jeho zneužívání - stejně jako zneužívání drog - se vyskytlo až řadu staletí poté, co byly vydány svaté knihy jednotlivých církví.
Pokud je tráven škrob a komplexní cukry (polysacharidy, obsažené v medu a ovoci), dochází k jejich štěpení na jednoduché cukry zvané monosacharidy, která jsou využitelnými složkami - živinami. Pokud jsou společně konzumovány škrob a cukry a podstoupí kvašení, dochází k uvolňování oxidu uhličitého, kyseliny octové, alkoholu a vody. S výjimkou vody jde o nevyužitelné složky, působící jako jedy. Při trávení bílkovin dochází k jejich štěpení na aminokyseliny, které jsou opět využitelnými složkami, tedy živinami. Pokud jsou bílkoviny přijímány společně s cukry, dochází k jejich hnití a rozkladu na řadu ptomainů a leukomainů, které jsou nevyužitelné a účinkují jako jedy. Enzymatické trávení poživatin je připravuje pro využití v organismu. Bakteriální rozklad jejich využití v organismu znemožňuje. První zmíněný proces nám poskytuje živiny, druhý nás zaplavuje jedy.
Moderní výživa je pokřivena posedlostí kvantitativními hledisky. S organismem se zachází jako s běžným účtem. Ukládané kalorie (ekvivalent dolaru) jsou postaveny proti odebírané energii. Vložíme bílkoviny, sacharidy, tuky, vitaminy a minerální látky - kvantitativně vyvážené a teoretickým výsledkem je podle tohoto hlediska zdravý organismus. Lidé se dnes považují za zdravé, pokud jsou schopni ráno vstát, dojít do zaměstnání a zapsat se. Pokud to nedokáží, volají lékaře, aby jim napsal nemocenské dávky, hospitalizaci nebo odpočinek na lůžku - zkrátka některou z úliteb na úkor daňových poplatníků, kterou může být v krajním případě i aplikace umělé ledviny.
K čemu je však teoretická denní konzumace kalorií a živin, pokud k ní dochází ve stylu uspěchaného hltání přesnídávek, který způsobuje kvašení a hnití potravin v trávicím traktu? K čemu je dobré, když je tělo dotováno bílkovinami jen proto, aby se neužitečně rozkládaly v trávicí soustavě? Polyacharidy, které kvasí v trávicí trubici, jsou konvertovány na alkohol a kyselinu octovou, nikoliv na využitelné monosacharidy.
"Pro uvolnění živin z konzumované potravy musí být tato potrava strávena," varoval již před lety Shelton. "Nesmí docházet k jejímu hnití."
Zdroj: William Duffy - Cukrové trápení, nakladatelství Pragma
Komentáře (15)
- odpovědět
Bře 21, 2001- odpovědět
Lis 29, 2005- odpovědět
Dub 02, 2001- odpovědět
Čer 22, 2001- odpovědět
Kvě 24, 2001- odpovědět
Bře 28, 2003- odpovědět
Bře 15, 2005- odpovědět
Bře 29, 2005- odpovědět
Led 09, 2005- odpovědět
Pro 28, 2006- odpovědět
Feb 08, 2007- odpovědět
Led 14, 2008- odpovědět
Lis 16, 2008- odpovědět
Feb 11, 2010- odpovědět
Feb 02, 2012Přidat komentář