Pravěká dieta

Cordain se svými kolegy prokázal, že maso divokých jelenů,
srn a antilop obsahuje prospěšnější tuky než maso z dobytka
krmeného obilovinami. Přechod ke stravě našich předků by mohl
přispět k boji proti globálnímu šíření obezity a s tím
souvisejících nemocí, soudí Cordain. "Měli bychom se snažit, aby
se maso chovných zvířat podobalo masu zvířat divokých," říká.


Cordain patří mezi několik světových odborníků, kteří
doporučují paleolitickou stravu. Ta vylučuje zpracované potraviny
jako mléčné výrobky, rafinované obiloviny, sůl a přidané tuky.
Základem je místo toho libové maso, ryby, čerstvá zelenina a
ovoce.


Zastánci této stravy se domnívají, že lidé se vyvinuli k
životu lovců a sběračů a že neměli čas adaptovat se na moderní
životní styl plný průmyslově vyráběného jídla a pohodlí.
"Myslíme si, že existuje nesoulad mezi podmínkami životního
prostředí, pro něž jsme byli vybráni, a mezi těmi, ve kterých
dnes žijeme," vysvětlil Cordain.


Tato teorie je částečně založena za studiích současných
komunit lovců a sběračů. Staffan Lindeberg z univerzity ve
švédském Lundu například zjistil, že obyvatelé Papuy-Nové
Guineje, kteří jedí sladké brambory, ovoce, ryby a kokosové
ořechy jen zřídka trpí srdečními chorobami.


Paleodieta kupodivu docela odpovídá moderním stravovacím
doporučením. Nakolik ale představuje pravěké menu, zůstává
sporné. Podle antropologa Stanleyho Ulijaszeka z britské
Oxfordské univerzity měly minulé populace žijící v různých
částech světa odlišnou dietu. Eskymáci nejspíš jedli výhradně
maso, zatímco ostatní národy zase převážně zeleninu.


Navzdory tomu, že přesné proporce ve stravě pravěkých lidí
nemohou být určeny, je princip vyloučení průmyslově zpracovaných
potravin rozumný, soudí Lindeberg. Vědec chce nyní testovat, zda
tento stravovací režim může v civilizovaných společnostech snížit
výskyt nejzávažnějších nemocí jako srdeční choroby nebo cukrovku.
Barry Bogin, odborník na antropologii a obezitu z Michiganské
univerzity, ovšem upozornil, že účastníci pokusu by měli být
vystaveni také fyzické zátěži, stejně jako naši předkové.


Cordain a jeho tým porovnali svaly, mozek, morek kostí a tuk
divokých zvířat a dobytka. Biftek ze zvěřiny měl dvě procenta
tuku, zatímco libové hovězí pět až sedm procent. Tkáň divoké
zvěře obsahuje také více mastných kyselin omega-3, které se
nacházejí v rybách a jsou spojovány s nižším rizikem srdečních
onemocnění.


Zdroj: ČTK