Rodinná a partnerská podpora pacienta po mrtvici

 Rozhodnutí partnera-pečovatele o ústavní péči o pacienta po mrtvici bývá ovlivněno spíše citovým vypětím a stresem než skutečným rozsahem potřeb postiženého partnera. Emocionální stres a vyčerpání jsou běžnější u partnerů, kteří nemají nikoho, kdo by jim s péčí o postiženého pomáhal. Jestliže má pacientovi po mrtvici, který trpí rozsáhlými následky, domácí péče prospívat, jeho partner musí být citově odolný a vysoce motivovaný, ale to samo o sobě často nestačí. Partner-pečovatel bude většinou potřebovat pomoc dalších členů rodiny. 

Významnou součástí podpory, kterou pečovatel poskytuje, je dohled nad tím, aby pacient po mrtvici dodržoval pokyny a doporučení lékařů - vyhýbal se alkoholu a cigaretám, bral správné léky, chodil na fyzioterapii nebo pravidelně cvičil, dodržoval předepsaný jídelníček a tak dále - to vše kvůli tomu, aby zůstal zdravý a vyhnul se další mrtvici. Rodinná komunikace, řešení problémů a citový vklad pomáhají pacientům po mrtvici dodržovat léčebný režim. A když se lidé, kteří se zotavují z mrtvice, „drží programu“, je méně pravděpodobné, že u nich propuknou zdravotní komplikace či deprese, a mají větší naději na zlepšení funkčních schopností.

Kvalitní rodinné vztahy pomáhají předcházet depresi u osob po mrtvici. To je nesmírně důležité, neboť deprese je po mrtvici nejběžnějším psychickým problémem a často má závažné důsledky, jako například pomalejší návrat schopností sebeobsluhy (koupání, oblékání, úprava zevnějšku, jídlo), menší zájem o společenské činnosti a účast na nich,menší schopnost dodržovat léčebný režim a pokyny lékařů a  vyšší riziko zdravotních komplikací a úmrtí. 

Pečující partner a pevný manželský vztah napomáhají depresi předcházet a vedou k lepšímu zotavování po mrtvici.

Podpora partnera představuje významnou pomoc při zotavování po mrtvici hned z několika důvodů, včetně toho, že partner může zlepšovat pacientovi náladu a zvyšovat počet fyzických a sociálních činností, na nichž se osoba po mrtvici podílí. Studie na zvířatech ukázaly, že společenská podpora dokáže změnit i to, co se po mrtvici odehrává v mozku. V jedné studii byla u skupiny myších samců experimentálně navozena mrtvice. Někteří byli poté umístěni do klecí se samicemi a jiní do samostatných klecí. Myšáci, kteří pobývali v klecích se samicemi, trpěli po mrtvici menšími otoky mozku. Takže kromě toho, že vaše podpora má psychologický, fyzický a sociální přínos, může ovlivnit partnerovo zotavování z mrtvice i na neurologické úrovni.

Víme, že poskytovat osobě po mrtvici účinnou podporu je pro zotavení zásadně důležité, ale předem lze jen těžko odhadnout, jaký typ podpory bude nejúčinnější. Lidé jsou různí, partnerské vztahy také, takže chování nebo kontakty, které může jedna osoba v určitou dobu vnímat jako nápomocné, mohou být jindy nebo jiným člověkem nahlíženy jako obtěžující. Zajišťování „nejlepší“ podpory není vždycky intuitivní - či snadné -, ani když máte s partnerem dobrý vztah.

Zdroj: Sara Palmer, Jeffrey B. Palmer - Soužití s partnerem po mrtvici, nakladatelství Portál