Psychosomatika a výživa při nádorových onemocněních

Význam pojmu psychosomatika pochází z řeckých slov "psýché", které označuje duši, a "sóma" označující tělo. Psychosomatika zkoumá vztahy mezi tělem a duší, studuje vliv psychiky na fungování a chování celého organismu. Z psychosomatického hlediska je tak příčina mnohých chorob skryta v dlouhodobě trvajících negativních emocích a postojích k životu. Pokud půjdeme do podstaty problému, tak jakékoli negativní myšlenky, ze kterých vznikají emoce stejného zabarvení, ovlivňují specifickým způsobem nervový i hormonální systém a při dlouhodobě setrvávajícím takovém stavu se chování buněk, tkání, orgánů i systémů odklání od rovnováhy. Zjednodušeně řečeno vzniká nemoc.

Psychosomatika je příznačná i svým přístupem k symbolice slov a jejich vztahu k našemu zdraví.
Slovo nemoc z tohoto pohledu znamená, že tělo ne-může. Nemůže už ve stejném režimu fungovat dál a přepíná do jiného, výstražného, ve které nám dává jasně najevo, že odmítá za stávajících podmínek dál spolupracovat. Rakovina je mechanismus, kterým se tělo brání tím, že vysílá informace o změně stavu s naléhavou žádostí zjednat nápravu.
Krásně to ilustruje obecné tvrzení, že nejčastěji psychosomatickým onemocněním podléhají pesimističtí a introvertní jedinci. Lidé s těmito povahovými profily zásadním způsobem nezvládají svoje emoce a jsou učebnicovými příklady vzniku psychosomatických chorob. Někteří specialisté zabývající se tímto oborem jsou ale navíc přesvědčeni, že je to příliš úzkoprsé tvrzení a jakékoli striktní vyčleňování hranic a škatulkování zásadně odmítají. Při hledání možných příčin vzniku různých chorob se zaměřují na sledování vztahu původu emocí a jejich dopadu na fungování jednotlivých částí organismu.
Rakovina je mechanismus, kterým se tělo brání tím, že vysílá informace o změně stavu s naléhavou žádostí zjednat nápravu. Dokonce i u slova emoce je možné použít uváděnou symboliku a hledat tak vztah mezi emocí a nemocí.
Zkusme několik příkladů k zamyšlení:
Nádorová onemocnění jsou typická svým dlouhodobým vývojem, v určité fázi pak velmi rychlým růstem. Stejně jako všechny jiné choroby ani tumory nevznikají a nepřicházejí náhodou, jen tak. Mají svoji jasnou příčinu. Pokud po ní budeme pátrat v oblasti psychosomatických vztahů, zjistíme, že nádor je silnou a hlasitou informací našeho těla, že uvnitř naší bytosti roste nějaký problém. Prostě něco, co bude růst tak dlouho, dokud se nerozhodneme jej vyřešit, nebo nás naopak zabije. Velmi krásně toto koresponduje s globálními statistikami, které uvádějí, že osmdesát procent vyléčených nádorů pomocí chirurgických zákroků, chemoterapie nebo ozařování se do pěti let znovu vrací a kola utrpení léčby se roztáčí znova. Můžeme se snažit využít plný potenciál všech dostupných léčebných metod, dokud se ale budeme zaměřovat pouze na jednu polovinu svojí bytosti, tedy fyzické tělo, nikdy nemůžeme zdravotní problém navždy eliminovat. Duše jako zdroj naší mysli si nese všechny informace. Na fyzické úrovni se odráží v existenci takzvané buněčné paměti, kdy jednotlivé generace buněk si všechny údaje předávají při svém dělení z generace na generaci. Nádor můžeme vyříznout a chemicky zlikvidovat, buňky našeho těla ale dále ponesou informaci o tom, že problém byl odstraněn pouze na fyzickém těle. Pro definitivní vyléčení jakékoli choroby je proto nezbytné pracovat na duševní úrovni, protože odstraněním nádoru z fyzického těla odstraňujeme pouze následek, ne skutečnou příčinu.
Chceme-li tedy při řešení rakoviny kráčet cestou smysluplné práce v duchovní sféře, je potřeba hledat vztahy a souvislosti mezi fyzickým tělem a duší, nejlépe přímo jednotlivými částmi těla a vlastním způsobem myšlení a chování.
Například naprostá většina zhoubných onemocnění určitým způsobem zatěžuje játra, aniž by na první pohled měla s chorobou cokoli společného. Faktem ale je, že pokud budeme hledat příčinu vzniku nádoru v kouření, dlouhodobém přebytku chemických látek z okolního prostředí, léků nebo ze stravy, zjistíme, že jsou to právě játra, jejichž povinností je chemikálie zpracovávat a filtrovat z těla ven. Pokud jsou pod dlouhodobou zátěží, promítne se tento stav do detoxikačních schopností organismu a tělo jako celek začíná selhávat. K tomu ještě přimysleme způsoby léčby, jako jsou chemoterapie a další formy léků, ve výsledku se není co divit, že nás obklopují tak hrozivé statistiky. Játra jsou orgánem, který v duchovní oblasti plní funkci takzvaného světonázoru. Způsobem, jakým vnímáme realitu, vysvětlujeme si dění kolem sebe a vytváříme vlastní názory, promítáme naši vlastní víru v životní hodnoty. Jakmile je u rakoviny zasažena i funkce jater, tělo nám říká, že jsme ještě nenašli ty správné názory a postoje. Řečeno ještě jinak, nenašli jsme tu správnou víru ve svět, který obýváme.
Psychosomatickou symboliku můžeme hledat u všech typů nádorů. Například u rakoviny tlustého střeva. Víme, že se vyvíjí mnoho let a je způsobena dlouhodobým vlivem různých látek, které se nacházejí ve stolici. Symbolicky to znamená, že pacient chronicky něco zadržuje a nechce pustit ven. Neustále se vrací k nějakému problému, který z různých důvodů nechce nebo nemůže vyřešit. Normálně fungující metabolismus odvádí nestrávené zbytky z těla po požití jídla do dvaceti čtyř hodin. Z bližšího psychosomatického pohledu tedy jakýkoli problém, ke kterému se v mysli neustále vracíme, měl být správně vyřešen v tomto časovém intervalu. V opačném případě se jeho neustálé zadržování po nějaké době projeví na fungování fyzických orgánů, konkrétně tlustém střevě. Jakmile si návyk neustále něco řešit a periodicky se vracet ke starým problémům přisvojíme, ovlivníme tím fungování této části těla a zakládáme si na vznik zdravotního problému.
A jakým způsobem vstupuje do hry psychosomatických příčin nádorových onemocnění strava?
Hned několika.
Víme, že psychosomatika pracuje s vlivem emocí a stresu na fungování jednotlivých částí lidského těla. Konstruktivně nezvládané emoce mají svůj podíl na vzniku stresu, který je z energetického pohledu možné definovat jako neschopnost těla vyměňovat energii s okolím. Buňky z různých důvodů nejsou schopny vylučovat přebytek energie, která se v nich dlouhodobě hromadí. Stávají se energeticky předimenzované a mohou tak nastartovat proces svého nekontrolovatelného dělení při nádorových problémech. Přebytek energie nepochází jenom z emočního stresu, ale z velké části i z nevhodných potravin, nejčastěji jangového charakteru, nebo z běžného přejídání se.
V oblasti prevence i podpůrných řešení nádorových onemocnění se nabízí cesta vedoucí k nápravě přímo v podstatě samotného problému. Stačí zvolit vhodné potraviny, které jsou energeticky neutrální, protože hraniční extrémy jinu a jangu posouvají chování buněk naprosto nežádoucím směrem.
Jakmile je stravovací režim postaven na pyramidě energeticky vhodných potravin, je potřeba se sžít s pravidly střídmosti. Tady je nejrozumnější poslechnout staré přísloví „Jez do polosyta, pij do polopita.“, a to nejen ve smyslu objemu každé porce, ale i jejich celkového počtu každý den. Protože je úkolem psychosomatického bádání najít možnou příčinu vzniku problému a následně ji i na této úrovni odstranit, střídmost ve stravě umožní najít cestu k energetické rovnováze buňky a následně lépe systematicky pracovat na dosažení homeostázy.

Dalším pojítkem je vztah k jídlu. Každá potravina obsahující energii a spektrum živin je v organismu trávena standardní cestou. Kromě mechanických procesů kousání a práce žaludku se zapojuje nepřeberné množství enzymů. Souhrn všech trávicích pochodů určuje, jakým způsobem bude metabolismus probíhat. Jakýkoli faktor, který do procesu vstoupí, odklání metabolické pochody od organismem nastavené ideální cesty. Například stravování ve spěchu. Každé sousto málo koušeme, rychle hltáme a tím přetěžujeme jednotlivé části trávicího traktu, které mají se zažíváním více práce. S tímto přímo souvisí i faktor dýchání. Vědomě prováděné pomalé, hluboké a systematické dýchání uklidňuje emoce, podporuje okysličování organismu a pomáhá lépe rozvádět zpracovávané živiny po celém těle.
Je potřeba si proto vytvořit správný vztah ke všemu, co máme možnost jíst. Základem tohoto postupu a současně prakticky nejdůležitějším pravidlem stravování v oblasti psychosomatických vztahů stravy a vzniku chorob je jíst v klidu bez emocí.
Neznamená to nic jiného než každou porci jídla konzumovat v okamžiku, kdy máme možnost se na ni důkladně soustředit a naše pozornost není odváděna společenským povídáním, sledováním televize, telefonováním, řízením vozidla nebo běžným čtením. Pokud jíme v klidu s plným soustředěním na činnost, neprodukujeme žádné emoce s výjimkou těch, které vznikají při vychutnávání každého sousta. Strava, která chutná, produkuje pozitivní emoce. Stravu, která nechutná, většinou přirozeně odmítáme nebo naopak jíme rychle, abychom nemuseli vnímat všechny chuťové vjemy. Výsledek psychosomaticky správně prováděného stolování na sebe nedá dlouho čekat: Zastoupené živiny jsou následně trávicím traktem lépe zpracovány, výrazně se omezuje oxidační stres vznikající odváděním pozornosti od jídla, acidobazická rovnováha organismu má možnost se držet zlatého středu a imunitní systém nebude zbytečně zatěžován.

Myšlenky, které produkujeme, a z nich vznikající pocity a emoce mají tedy jasný dopad na výslednou kvalitu pacientova stravování. Bavíme-li se o výživě při zhoubných onemocněních a psychosomatice, je nutné hledat vztahy a souvislosti i v oblasti, která leží mimo sféru běžného stravování v podobě příjmu fyzické potravy. Víme, že z každé stravy vzniká v těle energie nezbytná pro život. Určité množství energie, která slouží jako hnací motor našeho života, jsme ale schopni přijímat i z jiných zdrojů. Každá bytost je otevřeným energeticko- informačním systémem, kdy dochází k neustálé výměně informací a energie mezi organismem a jeho okolím. Přemýšlením přitahujeme i vypouštíme informace a současně produkujeme emoce, které v sobě dusíme nebo je naopak ventilujeme jakoukoli aktivitou.

Názorným příkladem hospodaření s energií z jiných zdrojů, než je strava, je často uváděný protiklad lásky a nenávisti. Nepodmíněná láska je projevem duše, která touto emocí říká: „Miluji všechny stejným způsobem a neomezeně“. Souvisí s projevy blaženosti a soucitu a každý, kdo je schopen se do tohoto stavu naladit, potvrdí, že je nabitý něčím, co nazve „energií života“. V takovém stavu tedy produkujeme energii, která nás současně nabíjí.
Typickým příkladem jsou duchovně založení jedinci, dlouhotrvající stavy meditací nebo půsty, při kterých konstruktivně pracujeme na rozvoji vlastní mysli směrem k projevům této absolutní lásky. Člověk má pak potřebu nižšího příjmu potravy, aniž by se to negativně projevovalo na jeho zdraví.
Opakem lásky je nenávist. Tedy emoce, která je také nositelem elektromagnetické energie, ale protichůdné charakteristiky neboli „zabarvení“, než je tomu u projevu lásky a soucitu. Ať už je důvod k vyprodukování formy nenávisti jakýkoli, výsledkem je vždy úbytek energie, který náš organismus vyčerpává. Přesný opak než u stavu lásky a blaženosti.
Z tohoto pohledu by si měl pacient uvědomit, že zdrojem potravy pro naši duši není energie z jídla, které primárně živí fyzické tělo, ale z pocitů vznikajících z myšlenek. Vytvářením negativně laděných myšlenek produkuje energii, která duši odvádí od její dokonalosti a současně vyčerpává fyzické tělo. Vytvářením myšlenek orientovaných na lásku a soucit vzniká pocit, který nese energii naplňující svými vibracemi život každé buňky, protože je v souladu s rozpoložením vlastní duše obývající fyzické tělo.
Psychosomatika jako obor, který stojí na pomezí vědy a víry, nám říká, že nemoci vznikající na fyzickém těle jsou odrazem nesrovnalostí v naší duši. Pokud se pacient naladí na myšlenkovou vlnu, uvědomí si, že „technicky“ správná výživa sice poskytne vše nezbytné fyzickému tělu, dokonalou výživu ale bude realizovat až v okamžiku, kdy se cíleně zaměří na dodávání všech živin i vlastní duši. Toho dosáhne pouze pomocí správného přístupu k běžné stravě a současně produkcí správných myšlenek, ze kterých vznikají emoce plné lásky, soucitu, porozumění a blaženosti, ze kterých lidská duše žije. Díky vlastnictví svobodné vůle, kterou je obdařena každá lidská bytost, máme schopnost vytvářet a usměrňovat myšlenky určitého charakteru, které dávají vznik emocím stejného zaměření. Myšlenka jako nositel velmi slabé elektromagnetické energie sama o sobě nic nezmůže. Emoce, která z ní vznikne, už ale ovládá a řídí chování všeho, co je součástí naší reality. Tuto schopnost v sobě nese každá lidská bytost na této planetě. Smutné je, že většina lidí ji nechává ležet ladem a podřizuje svůj život davové psychologii stáda vedeného vůlí cizí individuality.
Zdroj: Martin Jelínek - Výživa při zhoubných onemocněních - Průvodce stravou těla i mysli

Související články: 

Komentáře (3)

  • Obrázek uživatele !
    ! (anonym)

    Podobně jako autor si představuje Hurvínek válku.

    Bře 29, 2017
  • Obrázek uživatele Guerilla
    Guerilla (anonym)

    Článek je naprostá hloupost. Doporučuji srovnat s pohledem skeptiků, kterému nechybí ani dost odkazů na zdroje: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1493017973

    Dub 25, 2017
  • Obrázek uživatele Commonsense
    Commonsense (anonym)

    Výborný článek.

    Lis 06, 2018

Přidat komentář

Reklama

Reklama