Reklama

Když se pomočuje školák

Během své praxe učitelky 1. stupně ZŠ jsem se setkala se dvěma žáky, kteří měli problém s nočním pomočováním. Tyto případy dobře ilustrují dva protikladné přístupy rodičů k řešení tohoto problému.

Martin (11 let) ...

... byl velice výrazný žák páté třídy, který se mezi spolužáky těšil velké oblibě. Když jsme plánovali školu v přírodě, odmítl odjet s námi, ačkoli se celá třída na společné dobrodružství moc těšila. Sám se o ničem nezmínil, ale jeho maminka mi přišla sdělit, že se občas v noci pomočuje. Ujistila jsem ji, že to není důvod k tomu, aby její syn nejel na školu v přírodě a připravil se tak o společné zážitky se svými spolužáky. Navrhla jsem, že můžu chlapce v noci budit, dát mu podložku pod prostěradlo a být nápomocna při řešení případných „nehod“, samozřejmě aniž by o tom kdokoliv další věděl. Zkusila jsem i osobní rozhovor se svým žákem, ale veškerá snaha byla marná. Chlapec se bál ostudy a na školu v přírodě s námi neodjel. Rodiče sice měli lékařskou zprávu, že pomočování není fyziologického původu, ale jestli pátrali po správné diagnóze a léčbě, nevím. Myslím, že navzdory mému nabádání synovy potíže příliš neřešili.

 

Jakub (8 let) ...

Reklama

... byl veselý žáček druhé třídy, jehož problém s pomočováním se objevil též při plánování školy v přírodě. Maminka chlapce mi při rodičovské schůzce sdělila, že její syn v noci velice tvrdě spí a někdy se mu proto stane, že se pomočí. Ptala se, zda je vůbec možné, aby chlapec s touto komplikací školu v přírodě absolvoval. Neviděla jsem v tom žádný problém. Dohodly jsme se, že dohlédnu, aby si Jakub došel na toaletu před usnutím, a kolem jedenácté hodiny ho ještě jednou vzbudím, kvůli další návštěvě toalety. Myslím, že chlapec ani nevěděl, že se mnou každou noc absolvoval cestu dlouhou chodbou a navštívil toaletu. Byl to opravdu velký spáč a cestu tam i zpět prošel jako ve snu. Za celý týden jsme však nemuseli řešit ani jeden problém s pomočením. 

Z předchozí praxe v mateřské škole mám zkušenost, že není výjimkou, když se během poledního spánku pomočí dítě předškolního věku. 

Ať už se jedná o pomočení předškoláka či školáka, je velmi důležité, jak se k takovéto záležitosti postaví personál školky či školy. Pokud paní učitelka přejde vzniklý problém v klidu a bez zbytečných výčitek, ostatní děti si takovéto „nehody“ nemusí vůbec všimnout a pomočené dítě není zbytečně traumatizováno posměchem okolí. K úspěšnému zvládnutí enurézy je totiž rozhodující součinnost všech zainteresovaných, tj. rodičů, dětského lékaře, pedagogických pracovníků a dalších osob, se kterými dítě tráví čas. Nejhorší, co mohou dospělí z enuretikova okolí udělat, je vtipkovat na toto téma, uštěpačně komentovat noční příhodu nebo ji vyčítat. Velice záleží i na samotném dítěti. Je nutné vysvětlit mu citlivě a adekvátně věku jeho potíže. Dítě musí vědět, že noční pomočení neznamená žádnou tragédii ani ostudu, že není na řešení tohoto problému samo a že jsou mu jeho blízcí připraveni pomoci. Pokud malí enuretici nemají oporu ve svých rodičích a učitelích, pociťují velkou životní nepohodu. V případě mých žáků nebyl jejich problém příliš patrný, ale většina enuretiků se navenek projevuje nejistým chováním, často se straní kolektivu, což okolí brzy odhalí a může této situace zneužít. Dítě pak často bývá terčem posměchu a šikanování. Malí enuretici bývají omezováni v aktivitách se svými vrstevníky i rodinou, mají nižší sebevědomí a pro některé zůstává pomočování „noční můrou“. Proto je velmi důležité tento problém nepřehlížet, netajit ho, ale naopak pátrat po jeho příčině, najít způsob jak dítěti usnadnit jeho situaci a pomoci mu tento nelehký boj vyhrát.

Mgr. Lucie Horáková - učitelka 1. stupně základní školy, Liberec

Reklama

Komentáře

průša (Čt, 14. 2. 2013 - 16:02)
také jsem měl tento problém a nikdy jsem nikam se školou nejel,nemohl jsem ani sportovat.
Tojejedno:-) (Út, 25. 12. 2018 - 19:12)
Můj syn se pomocoval do 16- ti let a problém jsme řešili od 4let. Je pravda ze jsme ho nikdy neomezili v jakekoliv skolni aktivite at to byla ŠvP nebo vylety pres noc atd. Vše vyšetření za námi a veškeré možné podpůrné léky a těch nebylo málo. Vše zabralo na chvilku a pak to samé dokola. Pravda ze jsem se dočetla, ze dvoum % to zůstává do dospělosti a ač jsem se nikde nedočetla o tak vysokém věku dítěte, že by ještě tento problém přetrvával, tak jsem věřila v to, že to nebude synuv problém. Takže věřit v lepší !!! Nám pomohla metoda paní psycholožky Johanidisové, která měla ordinaci v Krcske nemocnici.
1sezeni 500kc ale zoufalý rodiče už dají cokoliv dala bych asi i 2500kc. Návštěva 2xmesicne. Její léčba spočívala v nějakém KBD systému což je něco jako přepis mozku a učení mozek novym věcem. A za 4 měsíce vyhráno. Hurá
Tojejedno:-) (Út, 25. 12. 2018 - 19:12)
Můj syn se pomocoval do 16- ti let a problém jsme řešili od 4let. Je pravda ze jsme ho nikdy neomezili v jakekoliv skolni aktivite at to byla ŠvP nebo vylety pres noc atd. Vše vyšetření za námi a veškeré možné podpůrné léky a těch nebylo málo. Vše zabralo na chvilku a pak to samé dokola. Pravda ze jsem se dočetla, ze dvoum % to zůstává do dospělosti a ač jsem se nikde nedočetla o tak vysokém věku dítěte, že by ještě tento problém přetrvával, tak jsem věřila v to, že to nebude synuv problém. Takže věřit v lepší !!! Nám pomohla metoda paní psycholožky Johanidisové, která měla ordinaci v Krcske nemocnici.
1sezeni 500kc ale zoufalý rodiče už dají cokoliv dala bych asi i 2500kc. Návštěva 2xmesicne. Její léčba spočívala v nějakém KBT systému což je něco jako přepis mozku a učení mozek novym věcem. A za 4 měsíce vyhráno. Hurá
Reklama