Z fylogenetického (druhově vývojového) hlediska lze říci, že původně byli všichni naši dávní, ale i ne tak dávní předkové sběrači a lovci, žijící v obrovském selekčním (výběrovém) tlaku okolní přírody.
Absolutní závislost na přírodních zdrojích potravy byla příčinou epidemického hynutí i vyhynutí různých kmenů podvýživou a hladem. Tyto hladomory byly způsobeny například dlouhými obdobími sucha, mrazů, krupobitím, záplavami a podobně.
Absolutní závislost na přírodě podmiňovala cyklická období nedostatku potravy a maximální fyzické aktivity, která se střídala s obdobími hojnosti potravy a snížené fyzické aktivity. To vše se dělo především v závislosti na střídání ročních období. Jejich historický nutriční (výživový) odkaz se i v současné době promítá do období vánoc, velikonoc, masopustu, poutí, posvícení apod.
Posledních 10 000 let představuje pouhé půl procento z celkové doby vývoje současného člověka. Poznání přípravy chleba se datuje do doby před 6 000 lety. Poznání, pěstování a zapojení brambor do potravinového řetězce člověka asi před 200 lety likvidovalo hladomory evropských populací. Za napoleonských válek se začal ve Francii z řepy vyrábět cukr. V 80. letech našeho století stoupla spotřeba cukru v průmyslově vyspělých společnostech až o 1 000 % ve srovnání se spotřebou na počátku tohoto století.
Rozvoj moderní civilizace, hygieny a medicíny je provázen prodlužováním délky lidského života, především v důsledku snižování úmrtnosti na různá zranění a infekční choroby (objev antibiotik, zavedení očkování spod.).Současně však dochází v druhé polovině 20. století ve všech průmyslově vyspělých zemích k explozi civilizačních chorob.
Jsou výrazné změny ve složení a množství energeticky bohaté potravy a nastává pokles fyzické aktivity. Stále více porušujeme rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie. V současné době konzumuje naše populace v potravinovém řetězci v průměru o 20-30 % více energie, než vydává.
Mnohdy jen z pohodlnosti preferujeme konzum produktů průmyslu výživy před tím, co nám příroda přímo nabízí. V našem konzumu masa představují například uzeniny velký a stále se zvyšující podíl.
Pocit nasycení z uzenin je dán vysokým obsahem tuků v nich (40-60 %). Vyjdeme-li z průměru, pak každá 100gramová svačina z různých uzenin současně představuje cca 50gramovou nálož, především vepřového sádla, ale i hovězího loje. Uzeniny, uzená masa, masové konzervy, ale i šunka patří mezi nejslanější výrobky průmyslu výživy (5-10 g kuchyňské soli ve 100 g). Všechny uzením připravované potraviny obsahují zvýšené množství kancerogenů, které vznikají při uzení. Ty se mohou uplatnit po 20 i více letech v neprospěch našeho zdraví. Z uvedeného vyplývá, že každý pravidelný konzument většího množství uzenin zatěžuje svůj organismus vysokou náloží živočišných tuků, kuchyňské soli i kancerogenních látek.
V průběhu posledních 2-3 generací došlo k převratným změnám v našem chápání, co je normální strava.
Před 50-60 lety obsahovalo 100 g konzumovaných jídel u většiny populace ve městech i na venkově mnohem méně energie než v současnosti. Lze říci bez nadsázky, že značná část populace přešla na konzum "energetických bomb". Mezi ně patří uzeniny, tučná masa, majonézové saláty (např. vlašský, vajíčkový aj.), obložené chlebíčky spod. Přeslazené a tučné cukrářské výrobky, ať již doma připravené nebo koupené v cukrárnách, mléčných barech apod. jsou pro mnohé současníky rovněž nezbytnou součástí "normálních" potravin.
Všechny výše uvedené potraviny obsahují vysoký podíl živočišných tuků (sádla, majonézy, másla, šlehačky, smetany, vajec), ale i cukru a kuchyňské soli, který velká část populace přijala jako obhajovanou normu.
Je třeba si uvědomit, že především v tomto století se násilně porušila a stále více porušuje dlouhodobá evoluční metabolická adaptace našeho potravinového řetězce.
Z hlediska statisíciletého vývoje člověka, kterého musíme neustále vidět jako součást nás obklopující přírody, jsou naše metabolické dráhy konzervativní a stále adaptovány na realitu našeho předka - sběrače a lovce. Jsou zcela nepřipravené na to, co jim především v posledních desetiletích jako metabolicky normální nálož stále více nabízíme, resp. čím je zatěžujeme.
Zdroj: Bohumil Ždichovec - Léčitelská kuchařka
Komentáře (12)
- odpovědět
Pro 31, 2006- odpovědět
Čer 11, 2007- odpovědět
Čer 15, 2007- odpovědět
Čer 15, 2007- odpovědět
Čer 15, 2007- odpovědět
Zář 18, 2007- odpovědět
Lis 05, 2007- odpovědět
Lis 30, 2007- odpovědět
Pro 17, 2007- odpovědět
Bře 07, 2008- odpovědět
Bře 08, 2008- odpovědět
Kvě 30, 2008Přidat komentář