Náš denní chléb

A bylo tomu tak v celém světě až do novověku. Například v Orientu byly hlavními potravinami jáhly a rýže. V Evropě pšenice, oves a žito. V Rusku a Střední Asii pohanka, červené jáhly v Africe, na Blízkém východě ječmen, v Severní a Jižní Americe kukuřice. Pozoruhodný je význam některých slov. Např. anglický výraz označující jídlo - meal - znamenal původně "mleté zrno." Japonský pojem gohan byl označením pro vařenou rýži.

V antickém světě byla léčba stravou v centru lékařského zájmu a lékařské praxe. Dietetické úvahy se například táhnou všemi spisy Hippokratovými. Hippokrates vyzvedával význam pšenice a ječmene, dvou nejdůležitějších obilnin starého Řecka. V díle "Tradice v léčebném umění" vysvětluje:
,,A také vím, že i různá příprava chleba má na tělo různý vliv. Je rozdíl mezi chlebem z bílé mouky a chlebem z mouky, která obsahuje otruby. Mezi chlebem připravovaným z pšenice prosévané nebo neprosévané. Je rozdíl, zda je zadělán s malým nebo velkým množstvím vody, dobře nebo špatně hněten, silně nebo slabě pečen a tak dále. Totéž platí i pro přípravu ječné mouky. Každý úkon má pozoruhodný vliv a působí jen jediným, jemu vlastním způsobem. Jak může někdo, kdo se těmito věcmi nezabývá a nechápe je, vědět něco o chorobách, které sužují lidstvo? Každý prvek v naší výživě působí na tělo člověka a jistým způsobem ho mění. A na těchto změnách je závislé celé lidské bytí..."

Jakou váhu měla otázka výživy pro zakladatele západní medicíny, dokazuje Hippokratem zavedené slovo DIAITA, z něhož se vyvinul náš moderní výraz dieta. Dnes se význam tohoto slova vztahuje převážně jen na stravu pro nemocné. Ale původně šlo o popis životního stylu, v jehož centru stál výběr potravy a její příprava.

Už v 5. století př. n. l. připisoval Hippokrates důležitou roli při léčbě vážných chorob právě dietním měřítkům. Například v "Knize o výživě" vysvětloval: "Potrava nechť je tvým lékem!..." A v Přísaze Hippokratově, kterou i dnes skládají mladí začínající lékaři, se původně říká: "Chci podle míry svých schopností a podle svého svědomí používat dietních praktik pro dobro nemocných. Chci je uchránit od škod a pošetilostí. Pro nikoho nepřipravím smrtelný jed a ani mu ho neporadím, i kdyby o to prosil... Nechť je mi vzdáleno...operování... "

Hippokratovým prvořadým léčebným prostředkem byla kaše z vařeného celého zrna ječmene. Vychvaloval ji jako "poddajnou, tišící, hladkou, dosti měkkou, žízeň utišující a snadno stravitelnou, která nezpůsobuje zácpu ani nadýmání, nepřetěžuje žaludek."
Při léčbě rakoviny varoval Hippokrates před skalpelem: "Tímto způsobem ošetření pacienti rychle umírají - zatímco neošetření často žijí ještě dlouho..."

Zdroj: Makrobiotika - Michio Kushi, Alex Jack