Ženy chtějí lásku, muži sex

Na začátek trochu statistiky týkající se dosahování orgasmu u žen: výzkumy ukazují, že 35 % žen je preferenčně klitoriálně vzrušivých, 38 % žen je kombinovaně vzrušivých, tedy dosahují orgasmu při dráždění klitorisu i vaginálně, 13 % žen je vzrušivých výhradně vaginálně, 9 % žen má dráždivý pouze poševní vchod a 5 % žen je anorgastických. Z toho snadno vyvodíme, že přes 70 % žen nepotřebuje k dosažení orgasmu penis, protože ho dosáhnou jen povrchovým drážděním.

Nedávno jsem měla v praxi studentku Janu, která vystřídala šestnáct partnerů, ale orgasmus nezažila ani s jedním z nich: „Mám strach, že nejsem v pořádku. Zpočátku jsem si myslela, že můj partner dělá něco špatně, ale teď si nevím rady. Gynekolog říká, že jsem zdravá, kde tedy dělám chybu?“ Jiná žena v mé praxi zase konstatovala: „Baví mě se milovat, ale orgasmus si musím zařídit sama. Při milování s partnerem jsem ho zažila poprvé ve čtyřiceti letech při předehře. Teď mám partnera nového a jsem na to opět sama.“ Obecně lze konstatovat, že problémy se vzrušením a dosahováním orgasmu mají spíš mladší ženy do pětadvaceti a pak ženy v přechodu a po něm. Nejvyšší sexuální potřebu zaznamenávají odborníci u žen mezi 30-45 lety. V této době prožívají orgasmus i mnohé z těch, které s ním dříve měly problémy. Většina žen sice touží po orgasmu, ale soulož nemusí sloužit k jeho dosažení; ženy by více ocenily láskyplná slova a doteky.

Tento fakt vyplývá ze skutečnosti, že ženy jsou obecně více vzrušivé auditivně, zatímco muže stimulují spíš vizuální podněty. Ženy by často daly před souloží přednost namlouvání při romantickém večeru při svíčkách. Soulož je pro mnohé z nich nicneříkající nebo nepříjemná až bolestivá, a souloží pouze proto, že si myslí, že to muži chtějí. Spějeme tedy k tomu, že až se ženy naučí říkat, co chtějí, vytratí se z mnohých vztahů soulož? Více než čtvrtina britských žen končí se sexem po dosažení 35 let. Negativní dopad na jejich sexuální život má prý každodenní dřina v práci; 55 % Britek pracujících na plný úvazek si ve výzkumu stěžovalo na poruchy při dosahování orgasmu, zatímco 67 % žen, které pracují na částečný úvazek, mělo orgasmus alespoň někdy. V Anglii tedy nechuť k sexu dávají za vinu pracovnímu nasazení. Když se nad tím zamyslíme, pro muže je to asi schůdnější vysvětlení, než kdyby ženy řekly pravdu: muži je při souloži zkrátka neuspokojí a bez orgasmu pro ně soulož ztrácí význam. České ženy řeší nespokojenost po svém - se sexem nekončí a často orgasmus předstírají. Podle výzkumu iniciovaného sexuology Weissem a Zvěřinou alespoň někdy předstírá orgasmus 68 % žen. Důvodem je v první řadě obava z negativní reakce partnera, a také strach, že s nimi není něco v pořádku. Velká část žen předstírá orgasmus při souloži proto, že muž pak dojde rychleji k vyvrcholení a ony už to „budou mít brzy za sebou“. V praxi se opakovaně setkávám s muži, kteří ani přes dlouholetý partnerský svazek vůbec nevědí, jaký druh dráždění jejich partnerku dovede k orgasmu.

Přitom dobrá komunikace v této oblasti by vrátila ženám chuť k milování a zajistila by mužům, že ženy brzy budou toužit po opakování. Při každém orgasmu se totiž uvolňuje hormon oxytocin, takzvaný hormon vzájemnosti. Ten způsobuje, že se citově vážeme na druhého člověka. S každým orgasmem, který muž „způsobí“ své partnerce, si ji tedy k sobě připoutává víc a víc.

Autor: PhDr. Laura Janáčková, CSc,  publikováno v časopisu Moje Psychologie