Mnohočetná osobnost
Úplně zapomněla na svou předchozí existenci - jméno, rodiče, zemi, bydliště - všechno bylo pryč a ona byla tak jako kdysi malou a nevědoucí holčičkou.
Musela se znovu podrobit vzdělávání téměř od samého začátku. Učila se číst a psát. Naštěstí se ukázalo, že je chápavým žákem, a učila se pozoruhodně rychle. V průběhu sedmi nebo osmi týdnů se jí znovu vrátila plná gramotnost.
Nejvíce fascinující však byla změna její osobnosti. Nová Mary měla ráda zábavu, byla průbojná, odvážná a unáhlená. Sotva se od svého bývalého já mohla lišit více. Utíkala ven do opuštěných lesů bez ohledu na rizika a opravdu se zdálo, že nebezpečí vyhledává.
Po několika týdnech Mary opět upadla do hlubokého spánku, a když se probudila, vrátila se do svého prvního vtělení. Její osobnost byla teď ještě tišší a poddajnější než předtím. Úporně popírala, že by se jí přihodilo cokoli nečekaného, a tvrdila, že si na krátký, šťastný život extroverta vůbec nevzpomíná.
Následujících šestnáct let Mary tyto své dvě osobnosti střídala. Obě byly od sebe naprosto oddělené a ani v jedné si zřetelně neuvědomovala existenci té druhé. V každé si však pamatovala všechno, co se jí stalo v předcházejících epizodách tohoto konkrétního stavu. Podle všeho se zdálo, jako by se stala dvěma zcela odlišnými lidmi.
Tento mimořádný stav událostí trval až do jejích 36 let a pak ustal. Tehdy se zdálo, že její osobnost je směsicí obou dřívějších, což byl ve skutečnosti velký pokrok. Nebyla ani ukvapená, ani nadměrně opatrná, samotářská ani příliš výbojná. Syntéza těchto dvou osobností evidentně vyústila do lepší verze Mary Reynoldsové, která se v tomto šťastném stavu dožila 65 let.
Mnohočetná osobnost je příklad disociativního fenoménu a je popsána je popsána jako vymezená klinická kategorie v Dagnostické a statistické příručce duševních poruch, již sestavuje Americká psychiatrická asociace. V ní se porucha mnohočetné osobnosti vymezuje takto:
V člověku existují dvě nebo více vyhraněných osobností či vyhraněných stavů (každý se svým vlastním, poměrně stabilním vzorcem vnímání, komunikování a myšlení o okolí a o sobě). Alespoň dva z těchto osobnostních stavů střídavě plně ovládají chování člověka.
Zdroj: Robert M. Youngson - O šílenství, podivínství a genialitě - nakladatelství Portál
Komentáře
Jde o stav kdy člověk sám sebe vnímá jako jakousi vrcholnou osobnost mající vše spojené se svým tělem i myslí naprosto a bezpečně pod kontrolou.
Přesto vnímá že (snad v jednom těle) je s ním dalších několik osobností (já napočítal že je nás celkem asi sedm). Pocit jejich přítomnosti je s každou následující nižší, "stojí" jakoby za sebou. Lze jim předat správu nad tělem, například vykonávání nějakého pohybu, a osvobozeně sledovat jak tělo funguje mimo "naši" kontrolu, bez obavy že kontrolu ztratíme (kdokolli lze kontrolu převzít, další osobnost potlačit, necítím žádné nebezpečí).
K tomuto stavu jsem se dostal jen jedenkrát v životě. A to po požití příliš velkého množství marihuany, která je mým lékem. Je to již mnoho let a od té doby (i přestože cítím otevírající se "okno" v oblasti hlavy nebo prsou) se mi již nikdy nic podobného nepřihodilo, ale mám problém se vůbec omámit (tělo získává jednak velmi rychle odolnost, jednak užívám další vámi pravděpodobně neuznávanou látku která chrání mé tělo před omámením kanabinoidy - jednak ochranou konkrétních receptorů, jednak velmi urychluje detoxikaci organismu, patrně existují i další a komplexnější mechanismy které ale naopak i umožňují exokanabinoidům učinit mé tělo dokonalejším, aniž by mne psychicky ovlivnily).
Na podobný, ale zároveň naprosto odlišný, popis jsem narazil u osob popisujích derealizaci. U mne jsem ani na vteřinu neměl pocit že jsem jen pasivním divákem ztrácejícím kontrolu sám nad sebou,...
Kromě toho mohu potvrdit, že medovina kterou jsem v tomto stavu požehnal je chuti vynikající.
Asi rok po této události se mi přihodilo, že (zejména kovová) lžička či lžíce přiložená na čelo mi tam záhadným způsobem drží (mohu s ní i chodit). Zda to souvisí nevím.
Pokud jsi odpovídal mně, tak věz že dnes jsem zde prvně a nikdy jsem na tento web ještě nepsal.
Vysvětlení:
Rozmyslel jsem se. Pravděpodobnost, že sem zavítá někdo o jehož podobnou zkušenost nebo názor budu stát je velmi mizivá. To co mne opravdu zajímá jsem beztak ještě ani neuvedl, čekal jsem zda někdo zareaguje.
Doba je navíc čím dál pitomější a nechci dávat odpůrcům konopí do rukou "argumenty" pro jakýkoli jejich blud, překroutili by cokoli (mně o konopí přitom prakticky nešlo).
K tomu si jen dovolím dovětek, jako informaci pro ty co sem zavítají než to vše smažete, že konopí opravdu pomáhá léčit, ale není konopí jako konopí (každá rostlina je v podstatě jedinečná).
Pokud budete někdo potřebovat řešit, že někdo konopí zneužil -- pro fyzicky i duševně dospělého jedince není tato rostlina ani fyzicky ani psychicky návyková, ani není halucinogenní - tabák i alkohol jsou mnohem nebezpečnější; pro fyzicky a duševně nedospělého může být psychycky návyková, viděl jsem dočasně (a jistým způsobem možná i trvale) postižené jedince -- použijte vysokou dávku vytamínu C (kyselina L-askorbová) aby se tělo detoxikovalo a zbavilo mozkové mlhy. Zpravidla stačí užít 15g/den (rozděleno do 3-4 dávek) aby se dospělý člověk nedokázal vůbec omámit. Při dlouhodobém zneužívání, nebo po léčbě závažné nemoci konopím (zde užívané dávky značně rostou) si jsem jistý že při užívání 30-50g/den (rozděleno do 6-12 dávek) po dobu 3-5 dnů vás definitivně zbaví všech zbytků mozkové mhy (vyjasnění mysli, i když ne trvalé, by mělo být patrné i v průběhu užívání kyseliny L-askorbové a to nejpozději do 24 hodin).
Bližší podrobnosti vám sdělí nejeden léčitel, terapeut (zabývající se detoxikací), lidé kteří to vyzkoušeli a popsali to třeba na internetu,... Hodnotným souhrným zdrojem informací může být pro vás kniha p.Tuhárského http://rizikaockovania.sk/dok/Vitamin_C-liecba.pdf
Jde totiž o to, že ačkoli jsem položil dotaz pod popis mnohačetné osobnosti, myslím že vše je jinak.
Ony mnou vnímané "osobnosti", se nijak samostatně neprojevovaly a měl jsem pocit že jsou mojí součástí a dohromady tvoříme celek.
V průběhu několika let jsem myšlenkově dospěl k názoru, že by mohlo jít o vjem spojený s tím co východní nauky označují jako čakry (aniž bych o nich stále cokoli hodnotného věděl - ty slátaniny co jsem našel v knížkách a na Internetu jsou k ničemu). Nicméně ještě dnes bych onu zkušenost popsal jako vnímání jiných osobností, tomu to mělo podle mne nejblíže (i když nemám s čím srovnávat).
Pro úplnost uvedu jak k oné události došlo:
Po nějaké době po požití konopí (obsahujícího velké množství canabidiolu) jsem náhle zjistil že nedokáži udržet otevřené oči a klesá mi rychle krevní tlak. Položil jsem se do vodorovné polohy a vnitřním zrakem jsem se zkoumal (to není nic získaného z jakékoli filosofie, ale prostě mé vlastní pojmenování mé schopnosti kterou jsem si samovolně uvědomil asi ve věku 10-12 let a celý život ji piluji k dokonalosti, protože je užitečná). V podstatě člověk medituje. Uvědomil jsem si že "oblast" na vrcholu hlavy jakoby se ne-úplně-pravidelně zbortila dovnitř. Když jsem tam nahlédl, tak jsem se ve zlomku vteřiny ocitl kdesi uvnitř sebe, jako bych spadl docela hluboko, ale trvalo to opravdu jen zlomek vteřiny.
Pak jsem jen vnímal jak se mé nervy stále více rozpalují a asi po hodině (vnímání času, soustředění se a pamatování si bylo zpočátku velmi problematické) jsem ucítil přítomnost zmíněných domnělých osob (částí sebe sama). To už jsem byl schopen i vstát a hýbat se a začal jsem různě experimentovat... Celý stav vybuzenosti nervů, jaký jsem popsal, trval asi 12 hodin (tělo bylo naopak značně utlumeno, zejména z počátku, ale říkám... šlo předat "kontrolu" a svým způsobem se osvobodit), dalších asi dvanáct hodin jsem prospal, ale ještě ani 24 hodin od požití jsem nebyl zbaven všech omamných účinků rostliny.
Proč jsem rostlinu užíval nechci rozebírat. V každém případě mne vyléčila.
V menších množstvích ji užívám stále a i dnes občas (ale již vždy jen chviličku) cítím menší propadající se oblasti (říkám tomu otevírající se okna) na vrcholu hlavy či v oblasti solar-plexu (mnohem méně často a mnohem slabší než na hlavě), ale nikdy už do nich nepropadnu. Asi rok po uvedeném zážitku se začali dít různé věci a intenzivněji než dříve. Jediná věc která by snad ale mohla být jednoznačněji s prodělaným stavem dávána do souvislostí a kterou jsem ochoten prozradit je schopnost udržet předměty (zejména kovové) na čele a spáncích, výjmečně i na některých místech hrudi (ta se ale jakoby vyčerpávají a moc to nefunguje).
Tak a teď si třeba myslete že jsem blázen. Ale pokud se někdo s něčím podobným setkal a chtěl by připojit své vlastní pozorování... uvítám to!
Pokoušel se někdo dostat do podobného stavu opakovaně? Může to něco přinést?
Já myslím že bych dokázal podobný stav navodit znovu, ale jednak se tomu pravděpodobně podvědomě bráním (on už i vlastní účinek konopí vyžaduje abyste se chtěli nechat ovlivnit, a já bych dnes asi musel navíc užít koňskou dávku - protože tělo už nejde tak snadno omámit, je odolné) a jednak jsem v současnosti chráněn bio-chemicko-mechanicky. Odstranění této ochrany by pro mne znamenalo celkovou změnu ve funkcích těla, a já jsem teď v jistém smyslu v rovnováze a nevím co by to pro mne znamenalo.
- Odpovědět
Pošli odkaz