Sám sobě nepřítelem
Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.
Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.
Automutilace představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.
Sebepoškozování je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.
Syndrom záměrného sebepoškozování představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.
Syndrom pořezávaného zápěstí má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.
Předávkování léky představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.
Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál
Komentáře
Je fakt že se citíš pak líp, jenže zůstavají jizvy... sice mohou zmiznout ale ty hluboké asi moc ne. A pravda jak už tu bylo zmíněné toto se dá přirovnat k závisloti na drogách. Je to sice neuvěřitelné ale pravdivé:/...
Když chce člověk přestat tak musí hlavně chtít sám přestat o něco se zachytit a vydržet... protože oni ostatní se můžou snažit pomoct jak chtějí, ale nebude to mít žádný účinek když to sami nebudeme chtít. Potom otázka.. jsme tak sobečtí aby jsme je nechali se trápit kvůli nám....
Musíš se snažit být silná a já věřím, že tu sílu v sobě máš.
No když už tak zkus si vybít zlost nějak jinak.. při něčem co Tě baví nebo tak..:)
no kdyby to moc nepomohlo zkus si přečíst knížku od Dale Carnegie - Jak se zbavit starsotí a začít žít :).. Je to hodně dobrá knížka..;).
.. a za zkoušku nic nedáš :).
určitě vyhledej pomoc. Psychologa. Máte školního psychologa?
Nepřestaneš s tím jen tak sama, potřebuješ pomoc. Opravdu, věř mi. I tak je to na delší čas léčby, ale pomůže Ti to zabránit udělat nějakou hloupost.
Vím, jak Ti je, ale nezůstávej s tím sama. je někdo dospělý, komu věříš? Řekni mu to, požádej o pomoc.
nezná někdo dobrého psychologa ?
Já nemám žádné roblémi ale kamarátka se řeže žiletkou a moc se stydí o tom s někím mluvit.
možná dobrý psycholog by mohl nějak poradít a popř. pomoct...
nezná někdo dobrého...Kolik je té kamarádce? To si neumí vyhledat pomoc sama?
Těžko hledat psychologa, když ani nepíšeš, odkud jsi.
Každopádně zajít by k nějakému měla.
Jestli trefí na správného, to je ve hvězdách.
dikxy moc :)
Kvůli tomu, aby to naši nezjistili, jsem se začala řezat na místech, který já nevystavuju, takže nejvíc ran mám momentálně v podbřišku, nemusí být ani hluboký, aby to bolelo a tekla nějaká ta krev... je to lepší než ruce, u těch jsem se bála, že něco trefím... navíc ruce dost vystavujete....
za sebepoškozováním si stojím, nevím, jak bych bez něho žila... je to strašná představa... zůstat v té temnotě, kde se poslední dobou nacházím velice často... brrr... radši do sebe říznu, než to zažívat....
Sumiko 18 let
myslíš, že Tvůj problém není tak závažný, aby vyžadoval pozornost psychiatra?
Já naopak myslím, že ano. Tvůj postoj k sebepoškozování je složitý, zbavit se toho nechceš, není jasné, jestli tedy vůbec něco řešit chceš. Proč tedy vyhledávat pomoc.
Vecer jsem o tobe premyslela, vbzhledem k tomu, ze bys zrejme mohla byt moje dcera poradim ti tohle:
Nezda se mi, ze byl Cimicky zadarmo, byl to vubec Cimicky? Pokud ano, je to pekny blb, ktery toho ma proste moc a taky jsou pacienti lukrativnejsi a pacienti mene lukrativni.Kazdopadne (kdyz jsi u nej zacala) bych za nim jeste jednou sla a probrala to s nim, aby vedel, ze ty leky neberes, akupunktura je v tomto pripade skoro nesmysl(a tu jsi platila urcite). Mozna, ze ti chce psychoterapii naordinovat az kdyz akupunktura nezabere. Urcite se k nemu jeste objednej, i kdyz z toho jsi otravena, ja to znam
Psychoterapie je u techto poruch naprosto prvni volba. Ty totiz rezanim resis vnitrni napeti, ktere se porezanim uvolni a tobe se ulevi, je to tak ? Je to stejne jako u PPP stejna uzkost, napeti, tlak a pak uvolneni. Ty mas temno pred ocima a jdes se rezat, bulimicka zvracet.Terapeut ti poradi, jak teto uzkosti predchazet nebo jak jinak ji resit, co delat, kdyz tato uzkost prijde, aby ses nemusela rezat. Predpokladem je, ze musis opravdu chtit, spolupracovat a snazit se. U sebeposkozovani jako u vsech techto poruch plati, ze cim kratsi dobu trvají (cim rychleji vyhledas pomoc) tim vetsi sanci je na vyleceni resp na ovladnuti toho a normalni zivot.
Takze ujasni si:
1.jestli ty nebo rodice mohou platit
2. napred bez jeste jednou k Cimickemu (nebo tomu psych u ktereho jsi byla).
3. vyhledej na netu psychologa nebo psychiatra, ktery se specializuje na sebeposkozovanim a provadi terapie.
4.a my se s Pampelkou podivame na net, abchom te v tom nenechame, jen sem napis, jestli jsi z Prahy a jak s tim placenim
Vím, že je to těžké...sama bych před lety takhle reagovala, kdyby mi to někdo řekl. Ale třeba někdo je, komu můžeš důvěřovat....Co?
Je důležité, abys v tom nebyla sama.
nic z toho se mě...bb, o upozorňování nejde ani náhodou. Rodičům bych doporučila nenadávat...nikam to nevede. Myslím, že spíš pomůže objetí a spoustu lásky. Mně ti moji vyčítali, nadávali , snažili se mě motivovat tím, že jsem odporná a žádnej chlap na mě nikdy nešáhne. Myslíš, že to byla cesta ven? Naopak, kruh se ještě zúžil...tohle nikdo nedělá jen tak z nějakého rozmaru a jestli sis přečetla příspěvky, spouštěčem je většinou trauma z dětství, u mě to bylo stejné - už je to 10 let. Vždycky na nějaký čas přestanu, ale pak něco přijde a jede se od znovu.
- Odpovědět
Pošli odkaz